Dobrodruh roku na světovém rekordu
Johanna Davidssonová je první Švédka a nejrychlejší žena na světě, která sama podnikla zpáteční cestu na jižní pól. Není divu, že se stala Dobrodruhem roku!
On Na Štědrý den 2016 dorazila unavená Johanna David ssonová po 38 dnech, 23 hodinách a 5 minutách na lyžích do cíle na jižním pólu. Konečně dosáhla svého cíle a stala se nejrychlejší ženou na světě, která tuto cestu absolvovala. Na světový rekord však až do samého konce nemyslela.
- "Na začátku jsem měla zásoby na 50 dní a nevěděla jsem, jak rychle to půjde, ale všimla jsem si, že to šlo rychleji, než jsem si myslela. Když jsem měla před sebou 20 mil, uvědomila jsem si, že mám šanci tento ženský rekord získat a zvládnout ho do Štědrého dne. Pak jsem se rozhodla, že to zkusím," říká Johanna Davidssonová.
Jenže právě ve chvíli, kdy se rozhodla, že poběží ke světovému rekordu, se to zkomplikovalo. Poslední úsek byl ve vyšší nadmořské výšce s řidším a chladnějším vzduchem. Sníh byl jako "smirkový papír" a táhnout saně s veškerým balením bylo stále těžší a těžší.
- Místo abych byl sám se sebou spokojený, že všechno šlo tak rychle a dobře, začalo to být pomalé. Pak mě začala unavovat hlava i tělo. Měsíc jsem jel bez jediného dne odpočinku, takže přišly těžké dny, kdy jsem si říkal: "Proč na sebe tlačím? Měl bych si to užívat". Poslední dny byly nejtěžší, ale byla jsem tvrdohlavá, zvládnu to!
Johanna Davidssonová na tréninkové cestě nad Špicberky. Foto: Ellinor Falkgjerdet
Antarktida je velký ledovec, který je mírně kopcovitý, ale většinou plochý. Je tu dost větrno a slunce nikdy nezapadá. Nejsou zde žádná živá zvířata, jediné, co vás potká, je obrovská bílá plocha. Pro zdravotní sestru a dobrodruha Johannu Davidssonovou to byl sen.
- "Mám ráda sníh a zimu aras do polárních oblastí, a to jak daleko nahoru, tak dolů. Antarktida mě přitahovala, protože je to necivilizované místo, kam nevkročila noha mnoha lidí. Vždycky jsem si myslela, že by bylo skvělé tam cestovat.
Až na těch posledních pár dní na konci si myslí, že expedice proběhla lépe, než se očekávalo.
- "Připravovala jsem se na to, že bude zima, hodně foukat a bude to náročné a že se zlomím. Snažila jsem se tomu přizpůsobit a říkala jsem si, že když to bude míň na hovno, tak je to bonus.
Johanna Davidssonová zažila během cesty na jižní pól a zpět mnoho krásných okamžiků a vzpomíná zejména na chvíle, kdy ji zasáhlo, že se jí vlastně podařilo splnit si svůj sen.
- "Když to šlo snadno, poslouchala jsem hudbu a cítila, že nechci být nikde jinde, cítila jsem takové štěstí. Stálo to za to," říká.
Nedávno jste byla vyhlášena Dobrodruhem roku, proč myslíte, že jste vyhrála?
- Když se podíváte do historie, není mnoho Švédů, kteří by podnikli vlastní expedici do Antarktidy. Je to poměrně neobvyklá cesta a myslím, že to hraje roli. A doufám, že je jasné, že největší hnací silou je pro mě to, že jsem rád na cestě a rád poznávám Antarktidu. Doufám, že tím inspiruji i ostatní, aby se vydali na svou vysněnou cestu!
Na lyžích se vydala z Herkulova zálivu na pobřeží Antarktidy na jižní pól, nejjižnější bod světa.
Johanna Davidssonová není žádným nováčkem, pokud jde o polární expedice nebo sólové cesty. Již dříve pádlovala sama tři měsíce podél švédského a finského pobřeží a v roce 2014 se vydala s jednou ze svých sester do Grónska, na což ráda vzpomíná.
- "Myslím, že to bylo skvělé a moc jsem si to užila. Cítila jsem, že chci něco podobného podniknout znovu. Antarktida je také velká ledová plošina a předtím to byl sen. Teď jsem se cítila připravenější, měla jsem více zkušeností a říkala jsem si, že je to možné, když se do toho pustím.
Jaký byl největší rozdíl mezi tím, když jsi takové dobrodružství podnikl s někým, a tím, když jsi byl sám?
- Největší rozdíl je v tom, že se musím plně spoléhat sám na sebe. Musel jsem dělat všechna rozhodnutí a být ještě opatrnější, aby mi nic neuniklo. Dával jsem si pozor, abych jedl, přemýšlel o všem, co dělám, a udržoval si dobrou náladu. Když jste na to dva, můžete se navzájem povzbuzovat, ale já jsem si musel dávat pozor, abych povzbuzoval sám sebe. Snažila jsem se udržovat dobrou náladu a mít dobré myšlení, abych neskončila s těžkými myšlenkami.
O čem jste přemýšlela po celou tu dobu, kdy jste byla sama?
- Měl jsem čas přemýšlet o spoustě věcí; o věcech, které jsem udělal, a o věcech, které chci udělat. Pokud jsem byl unavený, bylo těžké nemyslet na to: "Kolik je teď hodin? Kolik kilometrů jsem ušel? Kolik mi jich ještě zbývá?". V různých dnech to bylo různé. Ale pokud jsem byl unavený z vlastních myšlenek, poslouchal jsem audioknihu nebo hudbu.
Při uskutečňování polárního snu Johanny Davidssonové byla nejdůležitější tvrdohlavost a odhodlání. Foto: Anna Lovehedová
Johanna Davidssonová je aktivní člověk, který se věnuje horolezectví, pěší turistice ve svém rodném městě Tromsø a lyžování. V rámci přípravy na expedici pokračovala v tréninku jako obvykle, ale táhla za sebou dvě nebo tři těžké pneumatiky, aby trénovala na saních, které nesly její 110kilogramový batoh.
Byla velmi odhodlaná a na všech přípravách tvrdě pracovala téměř rok a půl před začátkem cesty, vzala si bankovní úvěr a sháněla sponzory. Psychický trénink byl ale podle ní důležitější než fyzický, aby během expedice neztratila zájem.
- "Myslím, že veškerý čas a úsilí, které tomu člověk věnuje, je součástí toho, že to chce udělat. Jakmile jsem začala, byla jsem tak vděčná, že konečně začínám a plním si svůj sen, a vzdát se nebylo na pořadu dne.
Plán byl jít hodinu, na pět minut se zastavit. Jít hodinu, na pět minut se zastavit. A tak to dělala 38 dní. Zpátky s drakem se dostala za 12 dní, tedy o více než týden rychleji, než čekala.
Jaký byl nejdůležitější předmět ve vašem batohu?
- Bez kuchyně a paliva k jídlu bych se daleko nedostala. Pak je super důležitý stan a péřová bunda. Je to pohodlí, když si člověk může zalézt do velké teplé péřové bundy, takže to byla věc, které jsem si velmi cenila. Jednou mi omylem spadla a musel jsem se otočit a skoro hodinu lyžovat zpátky, než jsem ji uviděl.
Johanna Davidssonová žije v norském Tromsø, kam často chodí na túry, zde trénuje před polární expedicí. Foto: Anna Lovehed
Jaká byla zima?
- Největší mínus 25-30 a občas foukal i vítr. Kvůli efektu mrazu byla větší zima, takže člověk musel být rychlý, když se musel zastavit na záchod nebo si sundat rukavice.
Jak na takové cestě funguje hygiena?
- Není tu žádná sprcha, musíte počkat! Měl jsem s sebou vlhčené ubrousky a mohl jsem si ohřát vodu na umytí rukou a obličeje, ale jinak nejste moc svěží. Není to asi to nejzábavnější, co na turné je, prostě to musíte vydržet a často toho zvládnete víc, než si myslíte, říká a pokračuje:
- Pak si musíte dávat pozor, jestli nemáte nějaké zranění a podobně. Protože jste tak daleko od všeho, musíte se o sebe starat. Na turné o sebe vlastně dbám víc než doma, protože je důležité zůstat zdravý.
Dobře, co je pro takové věci nejdůležitější?
- Být trochu tvrdohlavý. Je za tím spousta práce předem, takže musíte být odhodlaní. Nejdůležitější opravdu je, abyste to chtěli dělat, částečně abyste si udrželi motivaci, ale také abyste se do toho pustili. Pak se snažit mít pozitivní přístup k řešení problémů, pokud se vám něco nedaří.
Selfie z Antarktidy! Pokud si chcete přečíst více o dobrodružstvích Johanny Davidssonové, její webové stránky a blog najdete zde. Sledovat ji můžete také na Instagramu @solosister2016.
ČTĚTE VÍCE: Jak najít a udržet si motivaci ke cvičení?
